Když není co poslouchat....

Tento víkend jsem objevila opět něco nového. Něco, o čem jsem předtím věděla, něco, co mě ale nechávalo docela chladnou. Když jsem se v neděli k ránu, asi tak ve tři nebo čtyři hodiny, už docela zhrzeně převalovala v posteli, chopila jsem se své červené krabičky mp3-ky a začal jsem v ní listovat. Tak co si pustím, abych už konečně usnula? Copak tady máme? Led Zeppeli, Deep Purple, Pink Floydi, Simon and Garfankuel, Jefferson Airplane, John Lennon... to už znám všechno na zpamět... už ne... už žádné I am a rock ani Woman from Tokyo. Na narvy mi dokonce lezlo Whole Lotta Love, nebo D´yer mak´er. Při Imagine už se začínám pomalu osypávat a Její vtipné auto už nemůžu ani slyšet. Zbyla mi poslední neprobádaná složka Broukem nazvaná ZBYTEK. Věděla jsem, že tam mám Blue Effect a nějakou Nirvánu, ale to mě nějak moc nevzrušovalo. A navíc mi teď už bylo všechno uplně jedno, tak sem prostě zmáčkla play a čekala co z toho bude. Úspěšně jsem usnula. Ráno jsem se vzbudila, zapla počítač a zabrousila jsem do složky hudba. Hele, tady je taky... a pustila jsem si ji...Nirvánu. Tahle hudba už mě celý víkend neopustila a myslím, že mě ještě na dlouho neopustí.