Světla zhasla, ozvala se hudba. Světélko na projektoru se rozsvítilo a skrz prve téměř neproniknutelnou tmu prolétl paprsek zeleného světla. Ten paprsek vykouzlil na bílé stěně tyčící se na konci jeviště zajímavý efekt. Představení začalo.
Když jsem se dozvěděla, že mám možnost jít se podívat na veřejnou generální zkoušku nové bilingvní inscenace s názvem Exit 89, naprosto jsem netušila, o co půjde. Hned mne napadlo, že číslo východu nebude zvoleno náhodně. Bylo mi jasné, s čím nejspíš bude spojeno. Nechtěla jsem se ovšem ukvapovat a trošku jsem „zagooglila“. Na první pokus jsem se dozvěděla, že jde o součást projektu česko-německé organizace Zipp, jehož se divadlo Archa se svou inscenací Exit 89 účastní. Projekt s názvem 68/89 – Divadlo.Doba.Dějiny/Kunst.Zeit.Geschichte probíhá ve společenství českých a německých kulturních center v Praze, Berlíně, Brně, Hamburku, Žilině a v ústavech pro soudobé dějiny v Praze a Postupimi. Každé centrum pojalo smluvené zadání jiným způsobem. Divadlo Archa se prezentuje „tragickou operetou“, jak řekl ředitel divadla Ondřej Hrab. Právě tuto podle mne spíš tragikomedickou inscenaci jsem měla možnost shlédnout.
Ve hře jde o několik příběhů, jejichž spojovacím bodem je benzínová pumpa. Benzínová pumpa by sama o sobě nejspíš nebyla tak zajímavým místem, kdyby neměla svá zvláštní specifika. Tato benzínová pumpa opravdu existuje a můžete se na ní kdykoliv zajet podívat při cestě z Brna po dálnici. Nachází se na 89 kilometru kousek od Humpolce. Právě zde je i pověstný památníček Alexandra Dubčeka, kousek odtud totiž roku 1992 Dubček tragicky havaroval. Kolem památníku se vše odehrává. Dubčekovu vzpomínku sem přijel uctít šílený stařík, jehož mysl je ovlivňována halucinogenními stavy způsobenými kulkou, která je zaryta v jeho mozku. Jak že k objektu v hlavě onen muž přišel? Jako osobní řidič Alexandra Dubčeka byl postřelen před československým rozhlasem roku 1968. Kulku z mozku mu nikdo nebyl schopný doteď vypreparovat, kulka se mu v hlavě hýbe a dostává jej do již zmíněných halucinogenních stavů.
Dále jsme svědky jedné česko-německé lásky, života dvou řidičů kamiónů a dámy od čerpací stanice. Postupně nám odkrývají své osudy ovlivněné režimem. Všemu dodává tu správnou atmosféru hudba, bez níž by celá hra byla určitě také smutná, ale rozhodně ne tak působivá. Zpěv herců mne někdy příliš neuchvacoval, ale mohu říct, že herecké výkony malý nedostatek slušně vyrovnávaly. Za kladný bod považuju postavu překladatele, který velmi zábavným způsobem tlumočil do obou jazyků (němčina i čeština). Nemohu soudit, jestli to byl autorský záměr či ne, ale mohu říct, že mne zaujala nálada celé hry. Člověk si připadal lehce jako na houpačce, jelikož jednoduchá a líbivá zábava střídala krutou a depresivní náladu jako na běžícím páse. Často se távalo, že na jedné polovině jeviště probíhal vážný a osudový dialog, který byl mimoděk glosován a jakoby rušen naopak velmi rozvolněnou debatou jiných postav, což vybízelo k dvojitému zamyšlení. Pokud to byl záměr, povedl se.
Na závěr bych ráda představení doporučila všem, co se chtějí trošku intelektuálně pobavit a najít nové věci, o kterých by rádi přemýšleli. Ale i když opomenu obsahovou stránku, tak mohu říct, že opereta je kvalitně provedena, čímž narážím na perfektní efekty v podobě projekce a vtipného použití rekvizit. Každopádně jsem ráda, že jsem měla možnost představení shlédnout.
Důležité informace, které jsem do textu nezapracovala, ale jsou vysoce důležité:
• Námět: Martin Becker, Jaroslav Rudiš
• Scénář: M. Becker, J. Rudiš, Jiří Havelka
• Režie: Jiří Havelka
• Hudba: Michal Nejtek
• Hrají: Ján Sedal, Marie Ludvíková, Jiří Hána, Philipp Schenker, Jakub Žáček, Zuzana Stavná, Petr Reif, Jiří Zeman Sonmez
A jen tak na závěr: generálka byla dobrá a o to vtipnější, že tam v kapele hraje náš milý pan prfesor Štěpán Uhlíř!!!!
Bezesrandy, jděte na to!!!
