To je těžké....

Vždycky před tím, než se sem přihlásím mi halvou běhá tolik myšlnek a nápadů o tom, co bych sem mohla napsat, ale jenco se přihlásím, mám jak vygumováno. Nemám páru o čem mluvit i když je toho tolik. Příjde mi to až k smíchu. Ta absurdita věci. Ale nechodí to tak v normálním životě pokaždé??? Není to tak náhodou vždycky??? Připravujete si krásnou a dlouhoou řeč na přijímací pohovor a nakonec ze sebe nevydáte ani hlásku??? Není to tak náhodou při jakémkoliv testu, že se učíte celý večer jak blázni a přesto, nebo možná taky možná proto, máte pak v potřebnou chvíli naprotso svázanou ruku a papír nakonec zůstene čistý??? Není to trochu šílené??? Není to celé ale taky NAPROSTO ÚŽASNÉ???