čtvrtek 29. listopadu 2007

Jak já se těším!!!


TANEČNÍ!!!!

Tak to je v poslední době téma "nešich" rozhovorů. Napadlo mě, že bych zde mohla zveřejnit několik mých myšlenek k tomuto tématu.
  • Podstata této akce:

Je to vlastně taková společenská akce, ke které se dostaneme jednou za život. Podle mě by měla být dovedena do naprosté dokonalosti a to tím, že se na ní budu těšit, nebudu kvůli ní mít problémy (s nikým se nebudu kvůli tomu hádat) a nakonec si to užiju na jakési úrovni a s krásou. Já se prostě nemohu dočkat, až si nakoupím a obléknu krásné šaty a boty, namaluji si obličej na ksicht a vydám se na krásné místo mezi lidi. Znám lidi, co mě za to budou odsuzovat a nebudou se mnou souhlasit, ale prosím, ať si myslí co chtějí, já je za to nepřestanu mít ráda. Jen doufám, že to třeba i pochopí. Připomínám, že tyto teneční nejsou jen o tančení, ale samozřejmě také o jakési společenské úrovni a noblese, která je založena na zejména na atmosféře ve skupině!

  • Kam jít do tanečních:

Jak jste si již předchvílí přečetli, moje představa je jít někam, kde se mi to bude líbit a kde to bude pěkné. To naprosto splňuje tančení v Žofíně. Jistě, není to tak levné jako v Vavrušce, ale zato ta kvalita lokality se hodně liší. Představte si to. Kráčíte noční Prahou, cítíte se být na úrovni, vkročíte na most, kterým se dostanete na ostrov, jež je zveleben krásnými zahradami a nakonec se vejdete do nádherné klasicistní budovy. Už to je jistý zážitek, který si určitě nenechám ujít.

  • Proč nevadí ta cena:

Když se pouštím do něčeho, na co budu chtít vzpomínat v dobrém celý život, tak si přeji, aby se mi to povedlo zařídit co nejlépe. Peníze... jo, rozhodla jsem se, že pokud to bude potřeba, omezím se v jiných činnostech a taneční si pořádně užiju.

  • Co ne sebe:

Jistěže šaty... A rozhodně ne pokaždé stejné, tudíž si budu muset koupit více šatů, což je taky jedna z činností, na kterou se těším. Když může mít bratr šermířský mundůr a výbavu za XYZ tisíc, tak já si klidně můžu koupit troje šaty a alespoň dvoje taneční boty... Kukala jsem na internet a některé jsou opravdu moc pěkné... a to jsem je ještě pořádně neviděla naživo...

RESUME: Už aby tu byla doba, kdy se všechny tyto mé sny vyplní!!!

Jde o to to zvládnout...

Minulé dva týdny byly naprosto strašné! Ty neustálé testy, termíny, požadavky a potřeby našich profesorů jsem už fakt nemohla dál zvládat. Ještě že je už konec. Myslím, že moc dlouho bych to nevydržela. Když jsem v pondělí přišla domů, byla jsem uplně na dně. Když jsem na dně, tak brečím... jo, brečela jsem, ale pak mi po dlouhé době konečně došlo, že s vlastní blbostí nic nenadělám! Prostě mě moje blbá nálada přešla a od té doby se mi v tomto smyslu slova ještě nezkazila. Zatím držím. Zítra příjde na to, jestli jsem se stresovala zbytečně, nebo ne. Ano, já vím, jak většina věcí dopadne, jistě že vím, ale bohužel budu stejně smutná až na tom papíře uvidím ta béčka a dvě šestky, bude mi to líto. Netěším se a spíš nechci aby na to vůbec došlo...

Ach jo... Proč nám to ti profsoři dělají!!!