Den svatého patrika byl tuto sobotu. Někteří se asi táží: "Proč? Vždyť svátek měl Vlastimil a v novinách ani večerních televizních zprávách jsem nic takového neslyšel." A to je právě ten problém. Nikdo neví, o co vlastně jde a to je dle mého názoru velká chyba. Takžedoufám, že přijmeté mé pozvání k objasnění této světové neznalosti a víte co, vezměme to rovnou od začátku.
Den svatého Patrika je pojmenován podle irského patrona, nesoucího jména přirozeně Patrik. Toto jméno v keltštině znamená něco jako "šlechtic", nebo také, podle jiného překladu, "ten, co miluje vlast" (což by vysvětlovalo toho Vlastimila). Patrik, vlastním jménem Succat, byl anglickým šlechticem. Když se ovšem jednoho dne vracel domů na rodinný statek z večerní zábavy, přepadli ho irští njezdníci a unesli jako otroka do Eiré. Byl prodán jednomu "okresnímu králi" a ten ho nechal pást ovce. Král Milliuc měl totiž více ovcí, než poddaných. (úryvek z knihy od S.R. Lawheada) V ovčácké boudě se od ovčáckého mistra učil keltskému jazyku a vymýšlel plán, jak se dostat zpět do anglie. Několikrát se pokusil o útěk, ale vždy byl polapen a náležitě potrestán. Po posledním prohřešku tohoto typu byl zbit tak moc, že bylo k záchraně jeho života potřeba přivolat druidy. Následoval dlouhá rekonvalescence, při níž se zkamarádil s jedním druidem a druidovou sestrou jménem Sionan, do které se zamiloval. Druidská práce se mu zalíbila a v hlavě se mu zrodil plán. Pokud se stane pomocníkem druidů a později druidem, mohl by mu dát král Milliuc svobodu. Tento plán se mu začne velmi slibně rozvíjet. Pak ovšem zemře jeden druid, jeho podpora v druidském domě a on je nucen opusti svou milovanou ženu a teď již neméně milovanou zemi a pomocí jistého obchodníka a jeho lodi se mu podaří utéct zpět do své vlasti. Tam potkává své staré přátele a obrací se zpět na křesťanskou víru, kterou na zeleném ostrově dočista ztratil. Po chvíli aklimatizace vstupuje na vojnu a díky svému hrdinskému činu se dostává opět mezi horní šlechtu římského národa. Začne žít normální život, najde si manželku a má malou dceru. Pak ovšem na lid padne jeden z bičů božích, mor. Jeho manželka umírá a dcera také. Succat vztoupí do klášetera v Lérinu a nakonec se nakonec vrací zpět do Irska jako misionář a nalézá zde svou bývalou milenku Sionan, kterou ještě pořád miluje.
Patrik přinesl do Eiré křesťanství. To je jeden z důvodů, proč je považován za patrona zeleného ostrova. Román od již zmíněného autora jsem přečetla jedním hltem a moc se mi líbil. Pochopila jsem velkou část kletského učení a víry a také jsem nahléhdla do životů eiréských vesničanů a anglických šlechticů.
Já osobńě svátek svatého Patrika slavila letos poprvé. Vlastně, moc jsem jej neslavila, jelikož jsem neměla čas, ale jako barvu roucha jsem zvolila zelenou a zapálila svíci na svém nočním stolku. AŤ ŽIJE IRSKO!!!!
Den svatého Patrika je pojmenován podle irského patrona, nesoucího jména přirozeně Patrik. Toto jméno v keltštině znamená něco jako "šlechtic", nebo také, podle jiného překladu, "ten, co miluje vlast" (což by vysvětlovalo toho Vlastimila). Patrik, vlastním jménem Succat, byl anglickým šlechticem. Když se ovšem jednoho dne vracel domů na rodinný statek z večerní zábavy, přepadli ho irští njezdníci a unesli jako otroka do Eiré. Byl prodán jednomu "okresnímu králi" a ten ho nechal pást ovce. Král Milliuc měl totiž více ovcí, než poddaných. (úryvek z knihy od S.R. Lawheada) V ovčácké boudě se od ovčáckého mistra učil keltskému jazyku a vymýšlel plán, jak se dostat zpět do anglie. Několikrát se pokusil o útěk, ale vždy byl polapen a náležitě potrestán. Po posledním prohřešku tohoto typu byl zbit tak moc, že bylo k záchraně jeho života potřeba přivolat druidy. Následoval dlouhá rekonvalescence, při níž se zkamarádil s jedním druidem a druidovou sestrou jménem Sionan, do které se zamiloval. Druidská práce se mu zalíbila a v hlavě se mu zrodil plán. Pokud se stane pomocníkem druidů a později druidem, mohl by mu dát král Milliuc svobodu. Tento plán se mu začne velmi slibně rozvíjet. Pak ovšem zemře jeden druid, jeho podpora v druidském domě a on je nucen opusti svou milovanou ženu a teď již neméně milovanou zemi a pomocí jistého obchodníka a jeho lodi se mu podaří utéct zpět do své vlasti. Tam potkává své staré přátele a obrací se zpět na křesťanskou víru, kterou na zeleném ostrově dočista ztratil. Po chvíli aklimatizace vstupuje na vojnu a díky svému hrdinskému činu se dostává opět mezi horní šlechtu římského národa. Začne žít normální život, najde si manželku a má malou dceru. Pak ovšem na lid padne jeden z bičů božích, mor. Jeho manželka umírá a dcera také. Succat vztoupí do klášetera v Lérinu a nakonec se nakonec vrací zpět do Irska jako misionář a nalézá zde svou bývalou milenku Sionan, kterou ještě pořád miluje.
Patrik přinesl do Eiré křesťanství. To je jeden z důvodů, proč je považován za patrona zeleného ostrova. Román od již zmíněného autora jsem přečetla jedním hltem a moc se mi líbil. Pochopila jsem velkou část kletského učení a víry a také jsem nahléhdla do životů eiréských vesničanů a anglických šlechticů.
Já osobńě svátek svatého Patrika slavila letos poprvé. Vlastně, moc jsem jej neslavila, jelikož jsem neměla čas, ale jako barvu roucha jsem zvolila zelenou a zapálila svíci na svém nočním stolku. AŤ ŽIJE IRSKO!!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat