Irsko a Irové... to je panečku přístup...

Irský přístup je nepopřekonatelný. Irové jsou pohodoví lidé. Nikam moc nespěchají, mají na všechno dost času a všechno počká. Jak že to vím??? Zažila jsem si to na vlastní kůži.
Získat taneční boty na irské tance není v naží zeměpisné délce zas tak jednoduchá záležitost. Tyto boty se vyrábějí na objedbávku přímo z Irska a pokud zrovan nejsou na skladě, musí je někdo ručně vyrobit. To platí jak pro stepky, tak pro softy. O stepky jsem se zas tak moc nezajímala, protože transakce mezi Iry a námi proběhly mimo mne, ale u softu si to pořádně vyžírám. Před Vánocemi jsem si spolu s dalšími dvěma lidmi objednala softy, pro mě velikosti 4.5. Boty o půl čísla větší měli pro kamarádku na skladě, takže během čtrnácti dnů zahodila své piškotoidni onuce a její vzhled dost zprofesionalněl. Já své softy ještě pořád nemám... Už by se měli pohybovat někde mezi Českou republikou a Irskem, ale kdo ví... IROVÉ MAJÍ NA VŠECHNO DOST ČASU...

Proměna dokonalá...

Dokonalá proměna zachvátila mého bratříčka. Pozoruji to zhruba měsíc. Nevím co se stalo, ale začínám si s ním čímdáltímvíc rozumět. On se taky dost změnil. Tuhle litoval toho, jak je mu líto, že si k narozeninám nechal koupit satana, jelikož uznal, že takový sataning je pěkná blbost. Začíná respoktovat moje názory a neuráží se při každé druhé větě, co se mu řekne. Nemusí se kolem něj už chodit jako okolo horké kaše, může se mu to říct narovinu. Nehádám se sním o počítač zas tak často, je schopný akceptovat kompromis.
Tuhle jsem s ním ztrávila celé odpoledne jenom tím, že jsem se spolu na compu koukali nejdříve na internet, potom jsem mu pouštěla nějakou svoji hudbu, co se mu mimochodem dost líbí, a nakonec jsme si asi dvě hodiny pouštěli Simpsonovi. Jindy jsem ho vzala do kina.

Tušila jsem, že se to stane a zároveň doufala, že to příjde brzy.... přišlo to....
...MŮJ BRATR SE STÁVÁ MÝM KAMARÁDEM A MĚ SE TO MOC LÍBÍ.

Filmovka v Dolním Podluží

Začala neslavně... nejdříve jsme byly určeny jako druhý transport, jež obsahoval Annie, Noru, Jitku, Betty a mě... Ten zblotek jel cca dvě hodiny před námi. Nejen že ten autobus byl tak maličký, že kdybychom si přály pohodlí, musely bychom tam jet sami, ale navíc se do něj chtělo vlést víc lidí, než bylo dle mého nezralého úsudku možné. I přes všechny nepřízně osudu se nám povedlo nastoupit a sice trošku nepohodně vyrazit směr Dolní podluží.
Další větší komplikace nastala ve chvíli, kdy se po jedné zastávce nedovřely dveře. Přestože jsem tou dobou měly už znatelně více životního prostoru než na začátku cesty, jsme s tím měly značný problém, jelikož nám Aniie při jedné ostřejší zatáčce málem vypadla. Blbá pruda. Toho si ale třeba Betty ani nevšimla, jelikož tou dobou mluvila po telefonu s POŘADATELEM, který se nám snažil vysvětlit, kde vystoupit. Dovolte mi, abych odcitovala jeho slova: "Počkejte si, až projedete lesem, přejedete kopec, dorazíte do vesnice a naprvní křižovatce za tou vesnicí vystoupíte." Myslím, že člověk co to v téhe oblasti naší republiky aspoň trošku zná, ví, že ja tady bezpočet kopců, nezpočet lesů, hafo vesnic a prostě děsně moc křižovatek... V tu chvíli jsem měla chuť nejmenovaného Maraka pokousat. Naštěstí jsme cestovaly v dámském složení, a přesto že jsme všechny celkem maličké, život nám již daroval jistou dávku pravé, nefalšované ženské intuice a v jednu chvíli jsme prostě vyspoupily na tom pravém místě.
Poté bylo všechno docela normální... byly jsme naštvané na zblitek, co byl tak líný, že pro nás k té zastávce ani nikdo z nich nepřišel, pan Švagr nás vzal autem, protože to je prý divoký kraj plý prostitutek a někdo by si nás podle něj mohl splést... TS...
Nakonec nás ale omrzelo být právem naštvané a začlenily jsme se mezi ty mouly. Tomu ovšem předcházela naučná procházka po okolí, o které se raději nebudu více rozšiřovat.
Upřímě, poté filmovka probíhala již zcela normálně. Filmy, jídlo, filmy, filmy (jako třeba Život brouka, Borat, Super Size me atp.), vodnice.... a zde je inovace.... VODNICE...
Ta je taky moc fajn, ale měli bychom se neučit s ní lépe zacházet, moc nám to teda nešlo, ale díky Kláro... docela se povadla a mě osobně se moc líbí...
Pak zase filmy, filmy, filmy (Zkrocená hora, Aleien), mírná chrupka.....ráno....
Mezitím mi volala několikrát Bára a Štěpánka. FMP mi zabavilo mobil, potom na mě Vadim střílel kuličkovkou, protže jsem mu kradla chipsy a Colu, taky se volalo bratrům na přijímačky.... celkově to bylo moc fajn... pouštěli se Simpsonovi.... potom se postupně lidé trousili chvíli tam, chvíli jinam.... mě to nebavilo, začala jsem uklízet v kuchyni.... pak jsem čapla knihu a mp3 a vyrazila pryč, pryč, daleko.... (abych nedopadla jako já.... nonsens)
Hodina na čarstvém vzduchu pomáhá nejen k pročištění plic mozku a žaludku, ale taky k tomu, ež člověk má takový nutkání dělat tolik vylomenin, co je jen schopen... bohužel se chalupa proměnila v palác Šípkové Růženky a vši spali... i FMP!!!
NJN... dál se mi to už nechce rozvádět, ale několik nás, co jsem ještě žili, se vydalo do hospody... dev se chýlil ke konci...
Filmy, nudné film, (víte děti, že Crom znamená krev???), chrupka. Bohužel jsem nevěděla, že se někteří chystají pařit a nějak jsem usnula... takových nás ale bylo víc... no nic, za to jsem byla vyspalá...
Ráno, zhruba osm hodin... Probouzím se, koukám na hodiny, zvedám se zpodstolu a poprvé za tento den se bouchám do hlavy a ještě netuším, že si to dnes ještě třikrát zopakuji. Jediný žijící tvor je Kuba, ten zblitek spí a povětšinou vypadá naprosto mrtvolně...
Na řadu přichází zběsilé uklízení, mytí nádobí, luxování a vymýšlení, kdo s kým a jak pojede domů. Proč věci dělat složitě, když to jde jednoduše... nebo naopak??? První grupa odjíždí podel plánu a včas. Druhé se nchce. Odjezd posunut. FMP nevzali do busu. Domů se odjíždí hooooooodně pozdě...
Mezitím se sedělo na verandě, v pozdějších hodinách na zahradě na sluníčku, čímž jsem docílila geniálního efektu. Spálila jsem si ksicht. Pzději nám ujíždí autobus o minutu a nakonec se dozvídám, že mého bratra přijali na PORG...

Děti, bezvadný víkend... děkuji.... kdy bude repete???

Je toho tolik moc... že by to vydalo na slušný dekameron

Právě jsem si otevřela blog a chci sem něco napsat... něco napsat... něco napsat...
Nejdřívě mě napadá, že vlastně není nic, co bych sem chtěla psát, ale potom se někde v mé mozkovně spojí drátky, rozsvítí se lampička, vykoukne malý skřítek a začne mi našeptávat tiché rady. Z lampičky se stává celkem slušný lustr, žárovka pětadvacítka se mění na čtyřicítku, ten skřítek neššeptá, le řve a navíc už o není zas tak uplně skřítek... mám takový pocit, že to je obr...
Je toho tolik....
Divadlo, filmovka, tréninky, škola, FMP, křivdy, úvahy, filosofování, nadávky, recenze, úlevy bolavého svalu srdečního... tolik by se sem toho hodilo...
Nuže, ke strojům.....

Letná a dekomunizace

Tak... jsem doma.... přišla jsem z Letné.... jsem pěkně unavená.... bylo to opravdu fajn....

* Začalo to tím, že jsem se ráno vzbudila a nic se mi nechtělo.... ale naprosto vůbec nic se mi nechtělo.... Věděla jsem, že se musím učit miliony věcí a udělt hafo domácích úkolů, napsat protokoly a tak jinak různě, ale nechtělo se mi... prostě se mi nechtělo... NECHTĚLO SE MI POMALU ANI DÝCHAT. Jediné co se mi chtělo , bylo jíst. Tak jsem si vzala nutelu a lžičku... ale to jsem potom při pohledu do odrazu v okně opět odložila a utrhla jsem si PAŽITKU. Z tohodle stavu jsem se musela co nejrychleji dostat, protože je to stav naprosto nudný a kontraproduktivní. Chopila jsem se tedy francouzštiny a za účelem naučit se slovíčka jsem si do ní začala kreslit. Poté jsem pohlédla na hodiny... byla přesně jedna hodina. Slezla jsem dolů do kuchyně a byla jsem zaúkolována přípravou talířů, jelikož se někde srazily dvě planety a to zapříčinilo to, že jsme obědvali před třetí hodinou odpoledne. Jídlu jsem moc nedala, jelikož jsem na něj už moc chuť neměla....

Celou tu dobu, od mého probuzení až po oběd, jsem přemýšlela o tom, jestli na antikomunistickou akci na LETNÉ jít, nebo nejít. Když jsem odnášla talíře ze stolu, došo mi to... JÍT TAM PROSTĚ MUSÍŠ

*Zorganizovala jsem maminku a vyrazily jsme do Prahy. Na smluvený sraz jsem dorazila o 10 minut pozdě, ale to snad tak moc nevadilo.

*Procházeli jsem celý areál Letné, až jsem dorazili k ostrovu komunistické reality. Po shlédnutí z daleka ne všech fotografií, přečtení necelé poloviny výpovědí a zděšení z živých scén jsme potkali Kubu, co sotva přijel ze Slovenska. Ten byl narozdíl od nás ostatních docela veselý, protož se na ten ostrov nekouknul. Nechce se mi popisovat, co jsem tam viiděla a četla, ale vězte, že nic pěkného to nebylo a pokud je to pravda, tak se v Číně dějí ta největší zvěrstav, co si jen dokážete představit. (Respektive doufám, že se někde nedějí věci ještě horší, jelikož horší věci si už představit nedokážu.)

*Všichni jsme byli takoví sešlí, a proto jsme si trošku odreagovali tričkama. Každý jsem si jedno dali tisknout a z důvodu žízně jsme se přesunuli k WcDonaldům. Tam jsem pobyli a po nějaké době jsem se vrátili zpět. Teď už na podiu začaly hrát kvalitnější kapely a my se zapojili do masy lidí před podiem. Bylo to fajn.

* Kapela dohrála a mikrofonu se ujal jakýsi pamětník. Abych řekla pravdu, to nás příliš nebavilo a šli jsem se poptat po tričkách. Jenže ta ještě nebyla hotová a tak jsem založili "debatní kroužek". Zastavilo se u nás hafo známých lidí. Počínaje upitým Kodym, pokračuje přez p. prof. Reischigovou a nakonec jsme potkali i Tatíčka.

*Kvartáni měli s sebou tu svojí obrovskou vlajku a na každé její straně bezvadný nápis.

* Nechce se mi popisovat celou tu akci, ale vězte, že to bylo později moc fajn, jelikož Blue Efect a Garáž nastolili fajnovou atmosféru. Smutná nálada na všechny padla po vyslechnutí autentického popisu jednoho Čínského studenta, ketrý žije v Irsku, ale jednou se vrátil domů do Číny a místní policie ho zabásla a dva roky mučila ve vězení. Ještě teď vidím, jak se mu chvějí ruce a hlas, když popisuje ta zvěrstava, kterými si prošel.

*Příští rok se tam samozřejmě chystám znovu a doufám, že to bude aspoň tak dobré jako letos. Jen jedna věc by se mohla změnit.... a to informace o tom, jak jsou Čínští komunisti ještě horší, než jiní komunisti co kdy byli a že praktikují věci, o kterých si lidé myslí, že se již dávno nedějí...

SAKRA PRYČ S NIMA....