Celý tento týden i užívám teplo domova. Za normálních okolností bych se asi unudila k smri, ale popravdě řečeno, mně se ani nikam moc nechce. Mám doma totiž něco, kvůli čemu bych doma zůstala kdykoliv... KOTĚ... Naše malé (nové) kotě je fajnová zrůda. Jméno (narozdíl od jeho předchůdce) dostal celkem zajímavé. Samozřejmě pro nejbliší rodinu a přátele se mu říká kotě, či kocour a různé inovace těchto slov, ale veřejně nese jméno
Maximus Brutus Nero Brezanicus. Maximus, protože je největší ze všech koček, co doma máme;-), Brutus, jeikož je upřímně celkem hlopoučký a Nero, protože je celý černý. Ještě musím někde najít, jestli se třeba nepoužívál v Římě přídomek
Drzí, pač by se mu moc hodil....
Kotěcí den je docela dobře zařízený. Ve chvílích mezi dvěma spánky se musí posilnit (vysomrovat nějaké kotěcí masíčko), aby měl dostatek energie na další spánek, popřípadě na hru s tužkou, či blejskátkem. Samozřejmě nejdůležitější je se pořádně připravit na hlavní spánk dne, jelikož ten je silně vysilující.
Noční můrou se stává setkní se psem. To se mu celkem nedivím... pochopte, je to mnohokrát věší než vy, bláznivě to pobíhá a snaží se más to povalit. Pak se kotěti nesmíte divit, že Britta od kotěte schytala jednu ťafku drápama do čenichu...
Největší zabava je samozřejmě sednout si na klín nějakého člověka, a začít mu drápy rvát kalhoty, sukni nebo klidně i holé nohy. Já mám servané nohy i ruce, ale když z ány zrvna netryská krev, tak mi to ani tak moc nevadí...
Tak tohle je kotě ve zkratce... v kostce ne, protože kostka by ho nebavila.
