William Golding: Pán Much

Možná jste to četli, možná ne. Já ano. Možná se vám to líbilo, možná ne. Mě ano. Jestliže se vám to líbilo, možná se vám to nelíbilo moc, ale jen tak trošku. Mě se to líbilo celé, od začátku do konce. Pan Golding mne tímto svým prvním románem naprosto nadchl. Ještě teď jsem z toho zmatená a tak trošku smutná, jelikož zde popisuje ty největší a nejukrutější pravdy o lidstvu a tyto hrůzy podává pod záštitou nevinnosti a dětského volnomyšlenkářství. Pro dokonalé vysvětlení naodím lehký nástin děje.
Celý příběh začíná v době nejspíš druhé světové války na pustém ostrově, kam spadlo letadlo plné malých britských kluků. Na ostrově není žádný dospělý a proto jim nezbyde nic, než se o sebe postarat sami. Proto si zřídí jakési zasedání, kde veškeré problémy diskutují. Do svého čela si postaví nejspíše morálně nejsilnější, i když doposud racionálně nepřemýšlejícího, Ralpha. Ovšem jako v normálním světě, tak i na ostrově, se najde každému kdykoliv a kdekoliv schopný sok, který vám dokáže pěkně zavařit a je jen na vás, jak se mu postavíte. Ralphovi se na odpor postaví Jack, kterého Ralph pověřil udržováním signálního ohně, což je jedinou možnotí, jak se zachránit. V Jackovi se ale probouzely sadistické sklony a chtíč po zabíjení a tak si vymyslel, že půjde lovit prasátka na maso. Kvůli jeho novému zaměstnání stáhl touto krvavou vlnou i jiné chlapce a zapříčinil vyhasnutí ohně. Zde se zrodil jeden z mnoha problémů, které na ostrově zasívaly semena hrubosti a nanávisti. Ve vyprávění děje již pokračovat nebudu, jelikož jste toto dílo možná ještě něčetli a já bych vám nechtěla zkazit překvapení... Rozhodně na konec mohu říci, že nejdokonalejší věc, které Golding dosáhl bylo vykreslení charakterů postav. S každou stránkou se seznamujete s novým lidským povahovým rysem a zjišťujete, jak to může být všechno nebezpečné. I když vlastně posuďte sami.... co myslíte, co může udělat takový malý 11-ti letý kluk s ostře nabroušeným kopím???