Dneska ráno jsem vstala v půl osmé a s bratrem a tatínkem jsme vyrazily do Prahy. Poté co tatínek absolvoval upírský zákrok (odběr krve), jsme se pomocí metra přemístili na Hradčanskou a odtamtud přímo na Hrad a do Svatovítské katedrály. Ještě jsem nikdy nebyla v katakombách, protože to bylo vždycky nějak moc drahé a to byl jeden z důvodů naší cesty. Prošli jsme postraní lodí, bratříček pobavil několik lidí svými vejšplechty a jednoho dokonce upřímně rozesmál. S tím stejným člověkem jsme se potom potkali přímo před těmi všemi sarkofágy českých králů, které na mě mimochodem působily opravdu úchvatně a sálala z nich dlouhověká úcta, a ten člověk se ukázal jako docela schopný znalec pověstí a histore, což byl jeden z důvodů, proč se s ním tatínek dal do řeči. Já jsem je teda moc neposlouchala, ale co vím je, že se předháněli v tom, kdo zná víc pověstí o Karlovi IV. a které z nich jsou pravda. Ty katakomby byly dokonalé. Ještě lepší bylo ale vylézt 287 schodů na věž. To byl slast. Nevím, co všichni lidé mají z výšek. To jee přece úžasné, když můžete být někde, kde je příjemný vzduch, fopuká slabý větříček a vy vidíte všecno, jak se hezky říká, jako na dlani. To mi příjde moc fajn. Jenco jsme vykročili z katedrály, bylo mi blaženě. Cestou z hradního nádvoří jsme ještě chytli malé střídání stráží a potom haldu valících se turisů. To je daleko horší, než jakákoliv výška. Tatínek byl trošku zmožen ze schodů, já z těch turistů a Vašek tak nějak ze všeho, a proto jsme si dali nějaké pití a chvilku koukali na stříšky těch maličkejch baráčků. Pak nás čekala Nerudovka a nybrali jsme směr Hudebního muzea v Karmelický. Cestou jsme se ještě stavili u pražského Jezulátka a něco jsem na něj přizpěli. Vtom muzeu je výstava Orbis Pictus, o které jsem se dozvěděla díky Kláře a zdála se mi docela zajímavá. No, abych byla upřímná, vydrželi jsme tam asi tak 20 minut. Přišlo mi to děsně neorganizované, všude tam pobíhaly malé děti a dělaly děsný virvál... co si budem povídat, do galerie na Skálu nebo Moneta bych si zašla raději.
Pak nás to táhlo směrem k ungeltu, tedy na Staromák, kde jsme si hladoví a vyčerpaní dali moc dobrou věc...BABIČČINU PLACKU... a pak... do KAVÁRNY DO UNGELTU... Už dost utahaní jsme se vydali na bratříčkovo přání směrem k Panně Marii Sněžné, protože Vašek prostě potřebuje po stopadesáté vidět nejvyšší klendu ve střední Evropě. Cestou se stavíme jseště v několika fajn obchodech a nakupujme různé dárky. Třeba malého Benjamína... (díky Vašku)
Celé to bylo fajn a doma jsem to zakončili kuřetem s pořádnou porcí KARI!!! cheche
Žádné komentáře:
Okomentovat