Přesně si pamatuju, jak jsem loni touto dobou psala text, který se jmemnoval velmi podobně, "Sedmiletá slečna". Letos je již osmiletá. Nechci se pozastavovat ned tím, jak nám to děvče zase vyrostlo, nebo jaká je to velká holka, jak mají ve zvyku tety a babičky. (Její teta sice jsem, ale myslím, že jesem takový trochu jiný druh tety.) Jediná věc, nad kterou bych se chtěla pozastavit, je způsob výběru dárku, který jsme zvolili.
Nejsem si totiž jistá, pro koho její narozeniny byly zajímavější. Myslím tím, jestli pro mě nebo pro ni. Mysleli jsme si, že jí uděláme alespoň trošku zážitek tím, že ji vezmeme na procházku po obchodech, aby si vybrala nějaké oblečení sama. Věda, že potřebuje jarní kabátek, vydali jsme se s ní do dětského oddělení nejmenovaného obchodu. Něco jsme pořídili, pak ještě něco, potom jsme pokaračovali do jiného butiku, pak dál a ještě dál, až jsme neteřinku nadobro nově oblékli. Dopadlo to tak, že měla na sobě nové růžové tričko, černé bolerko s 3/4 rukávem, černé manžestráky s bílími proužky a na všem růžový kabátek. Navíc potřebovala pásek, tak jsme dodali ještě ten.
Ta slečna vypadala, jak kdyby ji vytáhli z nejnovějšího čísla módního časopisu. Nedoážu si představit, jak by přijala jiný dárek, ale tohle bylo to nejlepší, co jsme ji mohli pořídit...
Jak já bych si přála, aby mi někdo udělal pěkné narozeniny... i když je nemám...;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat