Ta příchuť mi to připomíná...

Stává se to. Často. Nejčastěji, když to nejmíň čekáte. Stane se to, když jste na to nejméně připraveni a dost vás to rozhodí. Můžeme to "něco" nazývat opačným daja-vu? Stalo se mi to před chvílí. Pustila jsem si začátek filmu Mean girls... Najednou mne polila vlna blaženého pocitu a ucítila jsem svěží vánek. Přišlo mi, že mám sandálky na podpadku a krátkou letní sukni. Asi zrovna piju ledové latte a bavím se s nějakou z kamarádek. Cože??? Vůbec... Pět vteřin filmu mne přeneslo do doby, kdy jsem si často tento film pouštěla. Uplně nejvíc jsem si vzpomněla na dobu po malých maturitách, kdy jsem chvíli opravdu nic neřešila a vše důležité se odehrávalo na malém balkonku či observatoři nad Příkopama. Geniální doba. Vzpomněla jsem si naprosto nenuceně a s jakousi lehkostí. Chvilku jsem vzpomínala a napadlo mne, jak jednou budu vzpomínat na tuto dobu, ve které se teď pohybuju. Co bude tím "přenášedlem" do dneška? A na co budu vlastně vzpomínat? Já vím, že vše se teprve časem ukáže, ale najednou mám neskonalou touho to vše vědět... napadá vás něco?