Nedokážu být doma v tichu, pořád mám puštěnou nějakou hudbu. Zvláště pak v noci… je mi věčně horko nebo zima... to už je jedno, já nemůžu spát a tak poslouchám. Když si jen tak nezůčastněně leežím v posteli a slyším tóny jakéhokoliv kusu, zachce se mi tančit! Vidím to, jako dnes, jako včera, jako vždycky…
Chce se mi tančit, tak tančím. Tančit sama - to nemá cenu. Vždycky si najdu příležitost a prostředek jak někoho k tanci přemluvit. Stačí si jen přát - přej si a máš příběh s tebou a s ním v hlavních rolích… ach ano, zní to směšně, ale prakticky to dává smysl, já prostě zbožňuji tanec.
Tímto stylem dokážu protančit hodiny. Vždy tančím jinak, jinde, s někým jiným, za jiné situace, na jinou hudbu, v jiném stylu, oblečení, aranžmá… fantazie… pouze podtext je vždy stejný… Pokaždé jde o nezapomenutelný tanec, tanec věčný, tanec s kapkou lásky, tanec noci, tanec života, tanec věčnosti... tanec pro mne a ode mne…
To vše jen kvůli mé bezedné lásce k tanci. Beru tanec jako jedno z nejvyšších vyjádření citů, pocitů a volnosti.
S kým že téměř každou noc tančím? Nejste to právě VY?
Shell we dance?
čtvrtek 27. prosince 2007
Tanec... fenomén a život...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Když tě člověk vidí tančit, tak ho tvoje láska k tanci vůbec nepřekvapí;-)
Ale celkově tě chápu. Při poslechu některých písní si představuju někoho, blíže nespecifikovaného, jak tančí. A přeju si umět taky tak tančit:-).
jé, noro... tys mi teď udělala radost... zní to totiž děsně lichotivě, víš...;-)
Okomentovat