Drahé kotě, kocoure, zrůdné kotě, zrůdo, kotěcí, kocouřisko, kokotě...
Ne, nemá cenu smutnit, jen jsem chtěla zanechat pár řádků, aby se nikdy nezapomnělo. No, nikdy je také silné slovo. Internetová síť není věčná a tento blog taky ne. Nic není věčné. Vše je pomíjivé. Životně krátké. Vše je pomýjivé a krátké jako kočičí život. Jako TVŮJ život. Rok je moc krátká doba. Ale zase musím poznamenat, že tvůj život byl vždy fajnově kočičí... Měl ses u nás doufám dobře a volnost, kterou jsme ti nechávali, se možná nakonec nevyplatila. Přecejen silnice je silnice a lidu ještě pořád nedošlo, co to znamená omezená rychlost v obci. Nu což, loučím se s tebou, můj drahý!!!!
Upřímně doufám, že je ti kočičí cesta na Fushál dokořán otevřena, jelikož ty jsi kotěcí-kocour, jak má být...
Se vší láskou, Wendy
Žádné komentáře:
Okomentovat