Letná a dekomunizace

Tak... jsem doma.... přišla jsem z Letné.... jsem pěkně unavená.... bylo to opravdu fajn....

* Začalo to tím, že jsem se ráno vzbudila a nic se mi nechtělo.... ale naprosto vůbec nic se mi nechtělo.... Věděla jsem, že se musím učit miliony věcí a udělt hafo domácích úkolů, napsat protokoly a tak jinak různě, ale nechtělo se mi... prostě se mi nechtělo... NECHTĚLO SE MI POMALU ANI DÝCHAT. Jediné co se mi chtělo , bylo jíst. Tak jsem si vzala nutelu a lžičku... ale to jsem potom při pohledu do odrazu v okně opět odložila a utrhla jsem si PAŽITKU. Z tohodle stavu jsem se musela co nejrychleji dostat, protože je to stav naprosto nudný a kontraproduktivní. Chopila jsem se tedy francouzštiny a za účelem naučit se slovíčka jsem si do ní začala kreslit. Poté jsem pohlédla na hodiny... byla přesně jedna hodina. Slezla jsem dolů do kuchyně a byla jsem zaúkolována přípravou talířů, jelikož se někde srazily dvě planety a to zapříčinilo to, že jsme obědvali před třetí hodinou odpoledne. Jídlu jsem moc nedala, jelikož jsem na něj už moc chuť neměla....

Celou tu dobu, od mého probuzení až po oběd, jsem přemýšlela o tom, jestli na antikomunistickou akci na LETNÉ jít, nebo nejít. Když jsem odnášla talíře ze stolu, došo mi to... JÍT TAM PROSTĚ MUSÍŠ

*Zorganizovala jsem maminku a vyrazily jsme do Prahy. Na smluvený sraz jsem dorazila o 10 minut pozdě, ale to snad tak moc nevadilo.

*Procházeli jsem celý areál Letné, až jsem dorazili k ostrovu komunistické reality. Po shlédnutí z daleka ne všech fotografií, přečtení necelé poloviny výpovědí a zděšení z živých scén jsme potkali Kubu, co sotva přijel ze Slovenska. Ten byl narozdíl od nás ostatních docela veselý, protož se na ten ostrov nekouknul. Nechce se mi popisovat, co jsem tam viiděla a četla, ale vězte, že nic pěkného to nebylo a pokud je to pravda, tak se v Číně dějí ta největší zvěrstav, co si jen dokážete představit. (Respektive doufám, že se někde nedějí věci ještě horší, jelikož horší věci si už představit nedokážu.)

*Všichni jsme byli takoví sešlí, a proto jsme si trošku odreagovali tričkama. Každý jsem si jedno dali tisknout a z důvodu žízně jsme se přesunuli k WcDonaldům. Tam jsem pobyli a po nějaké době jsem se vrátili zpět. Teď už na podiu začaly hrát kvalitnější kapely a my se zapojili do masy lidí před podiem. Bylo to fajn.

* Kapela dohrála a mikrofonu se ujal jakýsi pamětník. Abych řekla pravdu, to nás příliš nebavilo a šli jsem se poptat po tričkách. Jenže ta ještě nebyla hotová a tak jsem založili "debatní kroužek". Zastavilo se u nás hafo známých lidí. Počínaje upitým Kodym, pokračuje přez p. prof. Reischigovou a nakonec jsme potkali i Tatíčka.

*Kvartáni měli s sebou tu svojí obrovskou vlajku a na každé její straně bezvadný nápis.

* Nechce se mi popisovat celou tu akci, ale vězte, že to bylo později moc fajn, jelikož Blue Efect a Garáž nastolili fajnovou atmosféru. Smutná nálada na všechny padla po vyslechnutí autentického popisu jednoho Čínského studenta, ketrý žije v Irsku, ale jednou se vrátil domů do Číny a místní policie ho zabásla a dva roky mučila ve vězení. Ještě teď vidím, jak se mu chvějí ruce a hlas, když popisuje ta zvěrstava, kterými si prošel.

*Příští rok se tam samozřejmě chystám znovu a doufám, že to bude aspoň tak dobré jako letos. Jen jedna věc by se mohla změnit.... a to informace o tom, jak jsou Čínští komunisti ještě horší, než jiní komunisti co kdy byli a že praktikují věci, o kterých si lidé myslí, že se již dávno nedějí...

SAKRA PRYČ S NIMA....